Můj osobní dojem
Lee Carroll a Jan Toberová spolu vydali 3 úžasné knihy na téma indigových dětí. V Čechách vyšly zatím pouze dvě (první a třetí – viz oficiální text výše). Obě jsem přečetla a nadchly mne. Lee a Jan byli mezi prvními (ne-li úplně první), kteří vydali knihy na toto téma. V současnosti se z tématu dětí nového vědomí stal tak trochu byznys. Věřím, že existují i knihy (dokumenty, přednášky apod.), které jsou vedeny v zásadě čistým záměrem, ovšem neplatí to zdaleka o všech.
Děti nové doby jsou skutečně velmi jiné, ale nejsou vždy takové, jak je někteří popisují. Ano, mají otevřenější vědomí, větší propojení a snadněji se dostávají ke svým darům, to ale neznamená, že jsou všechny malými kouzelníky a vílami. A pokud čekáte, že se vám narodí malý Buddha, můžete být velmi překvapeni! Lee a Jan toto téma pojali jinak. Reálně. Posbírali informace a zkušenosti od mnoha odborníků, rodičů a nových dětí z celého světa a ty zde prezentují. A z pohledu rodiče i indigového dítěte musím říct: „Bůh jim za to žehnej.“
Mnoho rodičů (učitelů, vychovatelů, zaměstnavatelů) se totiž s těmito indigy setkává a nevědí, co si s nimi „počít“. Tyto děti jsou často extrémně hyperaktivní, mají poruchy pozornosti a učení, z lidí kolem sebe doslova vytahují všechny skryté emoce, reagují zcela nečekaně a nově a mají daleko větší sebeúctu, jejímž výsledkem ovšem je, že toho mnoho očekávají od nás – musíme si jejich respekt „zasloužit“… To všechno je samozřejmě pro dobro nás i celého lidstva, ale pokud si to neuvědomujeme nebo se nám nedaří najít k sobě tu správnou cestu, je to pro obě strany velmi frustrující a může dojít až k extrémním příkladům (viz střelba na amerických školách)… A přitom často stačí jen podívat se na tyto „problémy“ z jejich pohledu, uvědomit si zastaralost našich postupů a systému a umožnit jim, aby si našly svojí cestu. Důvěřovat jejich moudrosti a intuici a podpořit je. Koneckonců, přišly změnit svět! A je na nás, jestli jim v tom pomůžeme a půjdeme s nimi ruku v ruce nebo proti nim ve snaze je zkrotit a ovládnout. Ony svět stejně změní, ale může to probíhat buď relativně v klidu, harmonicky a tak, aby nám v tom bylo příjemně, nebo budou zrcadlit naší negativitu extrémním způsobem.
V této knize tedy najdete reálné příběhy a zkušenosti. Většinou jde o příklady, kdy už tyto děti začaly projevovat známky toho, že něco „nefunguje“. Jsou zde také přírodní „recepty“ a techniky pro případ fyzické a psychické nerovnováhy, a také varování před dlouholetým fenoménem – označováním děti nálepkami (ADD, ADHD) a následným „léčením“ Ritalinem a jinými chemickými prostředky, které mohou napáchat obrovské škody.
Osobně můžu říct, že pro mne byly obě knihy přínosem. Jen v otázce stravy a léčby bych ještě dodala, že to ne všechny děti mají stejně a tady mi chybí určitá pestrost. A další, co mne při čtení „rušilo“ byl fakt, že Fontána hodně podcenila otázku korektur. No, měli jsme být rychlejší :-D. Ale jinak obě knihy doporučuji. A autorům tleskám a děkuji.
Marie Kuchařová