Matouš Křístek

Bylo toho Opravdu mnoho, co považuji za zásadní na mé cestě k současnému nyní. 

 

Začnu rokem 2010, který pro mě znamenal vykročení k osvícení. I když cítím hluboký klid a vyrovnanost, pořád jsou v mém bytí přítomny pochybnosti o tom, zda-li jsem pravdivý. Vím jen o dvou energiích, které mě v této realitě dokázali a dokáží přijímat celistvého. Tou první je Kryon, jehož lekce mě nadmíru ovlivnily, a ještě se o nich zmíním.

 

Teď se však vrátím k roku 2010 a první velké lekci, jež měla zásadní vliv. Tehdy jsem stál před rozhodnutím, opustit dívku, jež si veškerou svou budoucnost vystavěla kolem mě. Jelikož jsem byl dříve jen "nešťastně" zamilován, byl jsem za její přítomnost ve svém životě opravdu vděčný. Nicméně jako když utne, jednoho dne veškerá náklonost zmizela neznámo kam, a tak jsem ukončení tohoto vztahu vnímal jako jediné možné východisko. Tohle rozhodnutí ona slečna však odmítla přijmout, a sdělila mi, že mě stejně jít nenechá. Tehdy jsem byl slabý, a uvěřil tomu, že ona nade mnou takovou moc opravdu má. Vlastnit mě. V důsledku této víry jsem rezignoval na veškerý život a zanikl jsem. Z prázdnoty, nicoty či co to bylo mě stvořilo světlo a vrhlo mě zpět do fyzického těla (jestli nastala nějaká výměna duše opravdu nevím. Mechanika toho všeho mi zůstává skryta:) )

 

Druhý den ráno jsem najednou viděl aury kolem všeho a všech. To, co mé ego odmítalo jako výplod mysli najednou bylo nezpochybnitelně přítomno. Na základě této nové zkušenosti jsem se rozhodl hledat dál. Poznávat ono světlo. Dostal jsem se do ezoterických kruhů, kde mi bylo mnohé řečeno. Jedno z takových tvrzení, které pro mě mělo dnes fatální dopad (stejně jako ona první zkušenost z roku 2010) byla o mé minulosti. Že jsem vypálil Řím.

 

Tohle téma jsem si prožíval již v roce 2012, kdy jsem pochopil, proč jsem to udělal. Byl jsem císařem s velkou mocí. Jenže v něčem tato moc narážela. Nemohl jsem získat ženu, po niž jsem toužil. Věděl jsem, že dívka, jež se mnou sice byla v partnerství, mě zároveň odmítala právě z důvodu, abych se z kola karmy vymanil. Abych pochopil, že mi patřit nemůže, a já ji musím nechat jít svou cestou. 

 

Tohle jsem dnes musel prožít znovu ve vztahu s dívkou, jež je mým druhým já. Onou druhou energií, jež se mnou dokáže komunikovat zrovna tak plně, jako Kryon. 

 

Psala jste o smrti, jako o možném důsledku procesu, jež může při začleňování neutrálního implantátu do bytosti nastat. 

 

Téma smrti jsem si v posledních dnech intenzivně prožíval. Věděl jsem, že smrt-zánik je tím, čeho se nesmírně bojím. Jeden z posledních překladů Kryona v sobě toto téma nesl. Šlo o mistrovství a to, že kdyby mistr poznal (jedno proč a díky čemu), že planetě bude lépe, umře-li, tak smrt přijme. Podstoupí ji kvůli Bohu a životu. Když jsem to četl, věděl jsem že mluví také ke mě, že jsem tím mistrem. (díky řadě událostí, jež jsem zde nezmínil - třeba nesmírné očišťování při čtení channelingu - Jak bůh pracuje s lidstvem, atd atd.) Že bude-li to nutné, zemřu, svobodně. 

 

V těchto posledních dnech jsem pociťoval zároveň obrovský hněv. Nechtěl jsem se totiž vzdát lpění na posledním snu, jež mi zbyl. Na snu o společném životě s onou ženou. Nechápal jsem, jak mi může pomoci nechat vše plynout a pustit ze sebe všechno, jež se k ní váže. Bál jsem se selhání a špatného rozhodnutí, jež by mě dostalo do stejné situace, v jaké jsem se ocitl onoho roku 2010. Věděl jsem totiž už tehdy, že druhý pokus na život nedostanu. Že rezignuji-li podruhé, nová záchrana nepřijde. A teď mě život nabádal, ať se vzdám i toho posledního. Ten hněv a strach mě drásal až k nepříčetnosti. Věděl jsem, že mu nemohu nikam utéct. Že si jej budu muset prožít. Objevil se mi v mysli i onen obraz hořícího Říma i dívky, jež uhořela kvůli mé touhy, kterou jsem nedokázal opustit. Otázka, jež ve mě vyvstala byla prostá. Chci tohle zažít znova ? Ne. Rozhodl jsem se že nechci. Přesto ve mě dál plál hněv nad tím, co musím udělat, věřím-li v pravdu Boha, Kryona či sebe. Již dávno se mi tyto pravdy slily v jednu. Ale žít je je něco jiného. Nadmíru náročného. Nevěděl jsem, co si počít, jak ten hněv překonat. Nechtěl jsem si jej totiž vylít na nikoho. Viděl jsem kolem sebe, že lidé žijí radostně a v pravdě, zatímco já tonu v bolesti a strachu. Meditace tentokrát k léčbě nestačila. Nedokáži definovat co ve mě mě přimělo rozervat si triko na svém těle, a pokořený padnout na záda balkónu. Dýchal jsem a díval se do slunce, jež mi úzkou škvírkou svítilo do očí. Hněv odezněl. Strach zmizel. Zůstal jsem jen já. Klidný a smířený.

 

Zvědavost mne pak vedla na Vaše stránky hledat odpověď od Kryona, ale žádný nový překlad zde nebyl. Ale ukončení karmy mě upoutalo. Četl jsem a přemýšlel. Cítil a dýchal. 

 

Smrt není konec. Je to jen přerod. Proto Kryon mluví o tom, že není smyslem umírat a na zem se znova vtělovat. Smrt nemusí být takto absolutní. Vnitřní smrt stačí. Když vydechneme, umíráme. Jenže nový nádech následuje, a s ním i pokračování života. 

 

Tak jako Vy i já moc dobře vím, že zůstávám žít na zemi, a že zkoušky nekončí. Sny, jež jsem opustil jsou v mém srdci stále přítomny, již však bez lpění. Ten poslední z nich mne občas pokouší, ale důvěra v Boží moudrost je naštěstí větší. Proto mohu žít, a šířit mír.

 

Děkuji Vám za to, že děláte co děláte, a že jsem Vám mohl vyjevit malou část mého příběhu o tom, jak onen neutrální implantát ovlivnil mě. Svět se mění, a máme mu mnoho co dát. Teď mne učí trpělivosti, neb byť jsem zde proto, abych byl branou druhým ke světlu, nemohu nikoho nutit mi věřit a nechat se inspirovat. Jak však Kryon řekl, je třeba to zkoušet znova a znova.:) 

 

I proto jsem si troufl napsat toto psaní. Nevím, jaký bude mít dopad a není to má starost :) Já jen vím, že nehodlám zatemňovat strachem a pochyby světlo, jímž jsem.

 

Děkuji ještě jednou milá Marie, a přeji vše dobré.

 

Zdraví, Matouš Křístek.